Legendární strategie Age of Empires už dávno není neznámá ani na mobilních telefonech a její nový díl (spíše datadisk) právě přichází a přináší nám možnost prožít přes klávesnici mobilu “na vlastní prsty” (na vlastní kůži by se pravděpodobně nikdo zúčastnit nechtěl, snad kromě velkého velitele Matěje Gause) vpád Japonska do Koreje. Celá historie se začala odvíjet roku 1597, kdy japonský vůdce Toytomi Hideyoshi nařídil svým vojskům invazi. Japonci sice o pár let později dostali definitivně přes pr... tedy přes pozadí od spojených vojsk Korey a Číny, ale to předbíhám. Váš čas přichází (a hra začíná) právě přistáním japonských lodí u korejských břehů.

Prvním úkolem na zahřátí je dobytí a zajištění korejského pobřeží pro zabezpečení japonské invaze. Prakticky to vypadá tak, že dostanete do začátku pár jednotek, se kterými musíte vyhladit jednotky nepřítele. A po této první misi už vše pokračuje tak, jak jsme již ze série Age of Empires po léta zvyklí - napřed postavit městské centrum, případně užít již vystavěné, a “vyrobit” několik vesničanů. Ty poslat těžit dřevo, sbírat či pěstovat jídlo, prostě suroviny. Jakmile jich máte dost, začít stavět opevnění, kasárna, stáje, zkrátka budovy, díky nim vystavět lepší a silnější jednotky a s těmi pak smést nepřítele z povrchu země. Samozřejmě, že nechybí ani klasické vylepšování po jednotlivých věcích, přičemž pro každé započetí nového věku musíte splnit jisté požadavky - tj. postavit div světa, který vám přinese i jisté výhody, ať je to zlepšení obrany či odhalení budov protivníka. Jinými slovy, systém zůstal stále stejný, máme před sebou opět to samé staré (a dobré) Age of Empires. Jeho milovníci mohou tedy s klidem říci “Zaplať pánbůh!”

Grafika je opět tradičně velmi dobrá, přesto ale potom, co jsem ve svém mobilu měl možnost otestovat Anno - Create a New World, ji nemohu nazvat jinak, než jen slabším nadprůměrem. Anno od Handy je zkrátka hezčí na první pohled, i když autory musím pochválit za to, jak stylově “japonsky” celou hru po grafické stránce provedli. Nejvíce mě ale mrzí nedostatek animací. Vesničani “nepobíhají” s vytěženým dřevem či sesbíraným jídlem, stavby “vyraší” téměř z ničeho. Sice to nevypadá tak hrozně jak to mohlo vyznít, ale přesto šlo animace provést lépe. Zvuky a hudba na druhé straně patří k tomu lepšímu, co lze v mobilních hrách slyšet a rozhodně se řadí k nadstandardu.

A přichází finální rozetnutí. Máme zde před sebou skvost nebo by autoři raději měli pomýšlet na seppuku? Pravda opět leží někde mezi těmito dvěma krajními body, The Asian Dynasties jsou důstojným nástupcem hodným svých předků, přesto ale nenabízí o moc více, než předchozí díl.